Neustálé zrychlování technologického pokroku způsobuje, že klasická škola ztrácí monopol na vzdělávání. Internet je dnes již téměř všude a každý si může najít informace a propojit se s lidmi se stejnými zájmy. Žáci a studenti tak mají nevídané vzdělávací příležitosti, které převyšují možnosti současných škol. Řada tuzemských vzdělávacích ústavů všech stupňů se však na situaci snaží reagovat. „Aby školy v rychle se měnících podmínkách obstály, jsou nuceny se otevírat okolí. Propojuje se tak školní a neformální vzdělávání. Školy si například domlouvají, že jejich žáci budou rozvíjet své dovednosti ve firmách v okolí školy, skautském oddílu či místním epidemiologickém centru,“ popisuje situaci Michal Kaderka, vzdělávací expert ze společnosti EDUin.
Podle jeho názoru se vývoj natolik zrychlil, že školy nyní vzdělávají pro budoucnost, o které vlastně vůbec nic nevědí. Řada dnešních malých školáků bude v budoucnu zastávat profese, které dnes ještě neexistují. „Stále více je tedy nutné, aby se děti učily spíše přenositelným dovednostem, které budou moct během pracovního života uplatnit v různých profesích,“ domnívá se Kaderka.
Rodiče nelze ignorovat
Důležitou změnou, která je v Česku stále častěji viditelná, je otevírání škol směrem k veřejnosti a rodičům samotných žáků. V případě mateřských a základních škol je komunikace s rodiči a jejich spokojenost naprosto zásadní pro dobré fungování vztahu rodičů a školy. „Sleduji rostoucí trend podpory rodičovských organizací při školách, které ovlivňují chod a vzdělávací aktivity školy. Například kunratická základní škola v Praze rodičům zdůvodňuje svá rozhodnutí, proč a jak se co učí, při pravidelných rodičovských schůzkách u kávy,“ říká Kaderka.
Stále je však dost zřizovatelů škol, kterým spokojenost rodičů nic neříká. Zkušenosti s tím má Stanislava Křížová, projektová manažerka sdružení AISIS, které se dlouhodobě zabývá inovacemi vzdělávání v Česku. „V rámci našich programů spolupracujeme se školami napříč republikou a úroveň škol na různých místech je velmi různá. Pro některé učitele je ještě pořád nejvyšším cílem jejich výuky, aby v pracovních sešitech nezůstala nevyplněná cvičení. Některé školy vůbec nereagují na podněty rodičů, kterým záleží na kvalitě vzdělávání jejich dětí. Mnohdy pak dochází k tomu, že si nespokojení rodiče, kteří se s učiteli nedohodli, musí založit své vlastní školy, aby zajistili pro své děti co nejlepší vzdělání,“ vysvětluje Křížová.
Součástí otevřenosti škol je i jejich komunikace s ostatními vzdělávacími institucemi. Pro každou školu je důležitý kontakt se školami, ze kterých žáci či studenti přicházejí a zároveň kam později jako absolventi odcházejí. „Skvělým případem této spolupráce je chomutovská elektrotechnická průmyslovka. Ta čelí poklesu matematických dovedností u dětí spoluprací s místními základními školami, kde nabízí přípravné kurzy pro zájemce o studium, aby jejich přechod na střední školu byl co nejhladší. Ve škole je i pobočka ústecké univerzity a tím jsou místní učitelé v neustálém kontaktu s akademickým i vědeckým prostředím,“ popisuje příklad dobré praxe Kaderka ze společnosti EDUin.
Učení pomocí řešení problémů
Změnit je potřeba také myšlení samotných učitelů. Mnoho z nich totiž stále předává informace zcela odlišným způsobem, než kterým je děti a studenti získávají mimo školu. Podle odborníků lpěním na tradičním způsobu výuky učitelé vytvářejí zbytečné překážky, které komplikují pochopení výkladu. „Není nic jednoduššího, než když se učitelé budou učit ovládat technologie a aplikace přímo od studentů a tím učitelé přizpůsobí své hodiny poznávacím zvyklostem studentů,“ navrhuje netradiční řešení Kaderka.
V západních zemích se školství orientuje na učení založené na řešení problémů. U nás ještě tato metoda bohužel nepatří podle expertů ke standardní výbavě českého učitele. „Stále přetrvává důraz na obsah místo na cestu, kterou musí žáci či studenti při řešení problému zvládnout,“ míní Kaderka.
Podle Stanislavy Křížové z AISIS však přibývá škol, které reagují na požadavky zaměstnavatelů a zařazují do vyučování projektovou výuku, jež vede děti k tomu, aby se učily řešit problémy. „Příkladem je třeba program Rozumíme penězům na podporu finanční gramotnosti žáků a učitelů základních škol. Program ukazuje, že finanční gramotnost nestojí na znalostech finančních produktů, ale že je postavena na čtenářské a matematické gramotnosti,“ říká Křížová.
Probíhající změny se netýkají pouze škol, ale i jejich kontrolní organizace. Zatímco v minulosti byla Česká školní inspekce klasickým kontrolním orgánem, nyní se podle zakladatele AISIS Jaroslava Jindry mění v partnera a průvodce škol při cestě k vyšší kvalitě vzdělávání. „V praxi to znamená, že část její práce slouží jako podpora rozvoje škol,“ říká Jindra.
Hospodářské noviny | 19.11.2015 | Rubrika: Příloha – Inovace výuky | Strana: 1 | Autor: Jan Záluský | Téma: GE Money – strategie, rozhovory, citace
