Nedávno zveřejněná Tematická zpráva České školní inspekce ukazuje na to, že ze základních škol odchází pětina žáků s nedostatečnou úrovní finanční gramotnosti a dalších 27 % dosahuje pouze úrovně minimální. To jistě nejsou dobrá čísla. Z jiného průzkumu, tentokrát České bankovní asociace, vyplývá očekávání naší společnosti, že se o finanční gramotnost dětí postará především státní vzdělávací systém. Zároveň však jsou respondenti průzkumu z 32 % přesvědčeni, že sami učitelé jsou nedostatečně proškoleni v otázkách financí.
O tom, že se učitelé na českých školách do výuky finanční gramotnosti nehrnou svědčí i to, že pouze 31 % absolventů základních škol uvedlo školu jako jeden z hlavních zdrojů informací o financích. Lépe dopadly i sociální sítě. Jedním ze závěrů Tematické zprávy České školní inspekce k finanční gramotnosti je potřeba posílení systému dalšího vzdělávání učitelů v této oblasti.
I já ze svých vlastních zkušeností lektora vím, že finanční gramotnost stojí mnohdy stále na okraji učitelského zájmu. Na školách bývá toto téma často někomu přiděleno, mnohdy i čerstvým absolventům, nebo prostě na někoho zbyde k doplnění úvazku. A to přestože je zde poptávka státu, který deklaruje potřebu finančně vzdělávat děti ve školách všech stupňů. Sám k tomu stanovil již v roce 2007 Standardy finanční gramotnosti pro I. a II. stupeň základních škol a střední školy, které byly aktualizovány v roce 2017.
Za vším tím může být i nejistota učitelů z jejich vlastní úrovně finanční gramotnosti. Mnohdy jejich výuka začíná u českých platidel a končí rozpočtem domácnosti. Tedy u témat, kde jsou si učitelé sami jisti. Společnost i stát však očekává, že vstupem do dospělého života budou náš vzdělávací systém po střední škole jakéhokoli zaměření opouštět dospělí lidé schopní orientovat se ve světě financí. Lidé, kteří budou mít soubor znalostí, dovedností a postojů nezbytných k dosažení finanční prosperity.
K tomu jsou zapotřebí finančně vzdělaní učitelé, kteří budou v tématech finanční gramotnosti sebevědomí a budou dobře metodicky vybaveni, aby učili žáky nejen znalostem, ale i praktickým dovednostem. Projekt Rozumíme penězům soustředí svoji pozornost na obojí. Poskytuje učitelům pravidelnou metodickou podporu v oblasti finanční gramotnosti a zároveň prostřednictvím seminářů zvyšuje i jejich osobní finanční gramotnost.
Na konci našich seminářů často nastává překvapení učitelů z toho, co vše dnes patří běžně do témat osobních financí a jak málo o tom vědí. To koresponduje s průzkumy, které uvádí, že 75 % dospělých lidí považuje úroveň své finanční gramotnosti za dostačující. Výsledky testů zkoumající úroveň finanční gramotnosti toto však nepotvrzují. Učitelé jsou často překvapeni, co vše by měly děti v této oblasti znát třeba již na konci základní školy.
Dle výsledků měření indexu finanční gramotnosti Českou bankovní asociací a Testu finanční gramotnosti Rozumíme penězům vyplývá, že mnozí dospělí neví přesně, co například obnáší role ručitele za něčí závazek, příliš se nevyznají ve světě investic nebo v kurzovním lístku. Problémy jim činí orientace ve spotřebitelských právech. Neznají mnohé finanční pojmy. Namátkou mohu zmínit anuitní splátku, peer-to-peer půjčku, ETF či zkratku p. a.
Z testu finanční gramotnosti Rozumíme penězům, který je postaven na Standardech finanční gramotnosti pro základní školy, je vidět, že často i dospělí nedokáží některé úlohy pro děti vyřešit.
Nezbytným předpokladem pro zlepšení úrovně finanční gramotnosti dětí jsou sami finančně gramotní učitelé. Očekává to společnost a stát to prostřednictvím své politiky poptává. Oblast financí náleží do obecného vzdělání každého člověka bez rozdílu vzdělání či profese. Ne jinak je tomu u učitelů, kteří by měly jít příkladem. Finanční zdraví výrazně ovlivňuje spokojenost v osobním životě i celkovou spokojenost ve společnosti. A zde je nemalý úkol pro naše školy a jejich učitele.
Nedávno mi jeden učitel říkal, jak je dobře, že spořicí účty jsou teď úročeny i šestiprocentní úrokovou sazbou, když ještě před pár lety byly úrokové sazby vkladů téměř na nule. Z našeho rozhovoru vyplynulo, že například neví, že mu stát přímo daní výnos z úroků 15% sazbou a že jeho 6 % je v čistém 5,1 %. Ptal jsem se ho, jestli si opravdu myslí, že v době osmnáctiprocentní inflace je 6 % hrubého lepší než 0 % v době dvouprocentní inflace. Trval na tom, že teď se má lépe. Za takový závěr bych žáka na druhém stupni základní školy neocenil.
Proto je nezbytné, aby se sami učitelé napříč aprobacemi vzdělávali, byli finančně gramotní a zařazovali témata osobních financí v co nejvíce předmětech. Jde o oblast v životě potřebnou a škola by děti na život připravovat měla. Finančně gramotní žáci mohou své správné návyky v dospělosti předávat dalším generacím. Vliv rodiny je v tomto veliký. Prvními vzory jsou rodiče. Za nimi jsou hned učitelé, kteří tráví s dětmi velkou část jejich dětství. Myslím si tedy, že finanční gramotnost dětí začíná u finančně gramotných rodičů a učitelů.
